Už dávno nejsou naši lidé předurčeni jenom k tomu, aby byli zaměstnanci státu, jak tomu bylo v dřívějších, totalitních dobách. I dnes u nás sice státní zaměstnance máme, ale kromě nich tu jsou i zaměstnanci jiných firem a samozřejmě i mnozí soukromí podnikatelé. A každý z nás se může svobodně rozhodnout, pro jaký typ výdělečné činnosti se rozhodne, co si vybere, aby měl na chléb svůj vezdejší.

Pokud se člověk rozhodne pro zaměstnanecký poměr, má víceméně jistou pracovní dobu a mzdu, kterou dostane. A někdy možná dostane i prémie nebo nějaké benefity, na což už se ale nedá spoléhat, co záleží na ekonomických úspěších zaměstnavatele a jeho dobré vůli, případně potřebě si určitého zaměstnance udržet. Takže může být firma sebeúspěšnější, ale zaměstnanec to na své výplatní pásce nemusí vůbec pocítit. Ale na druhou stranu má jisté, že dostane to, co má dostat. Což u soukromých podnikatelů nebývá.

A co že tedy platí naopak po soukromé podnikatele? Hlavně to, že jsou závislí především sami na sobě. Co si vydělají, to po zaplacení povinných odvodů a dalších nezbytných plateb mají, na to jim nemá nikdo právo sáhnout, ani kdyby to byl vyslovený důvod k závisti. Ale příjmy podnikatelů nemusí být jenom záviděníhodné. Mohou být i malé, i mizivé, ba i prodělávat se tu může.

A co znamená pro podnikatele prodělek nebo nanejvýš nedostačující příjem? To, že někdo takový nemá z čeho žít, a i v provozu jeho firmy to kvůli finančním problémům vázne. A tak se podnikatelé musí postarat, aby vždycky dost peněz měli. A to třeba i za cenu toho, že si je na nějakou dobu půjčí. A kde si je půjčují? Berou si hypotéky bez registru od nebankovní společnosti. Přinejmenším v těch případech, kdy nemají oni žadatelé o půjčky dostatečné příjmy a čisté registry dlužníků a u jiných půjček by kvůli tomu neuspěli. Kdežto tady ano.