Je pravdou, že mnoho lidí, především ze starší generace, nepohlíží na videohry zrovna dobře. A jedním z kriticizmů, které mají, je to, že mohou údajně způsobovat závislost. Nechtějí tedy, aby se její obětí staly jejich děti či vnoučata. Toto nebezpečí však není ani zdaleka tak velké, jak si mnozí myslí.
Samozřejmě, všichni známe ten stereotyp puberťáka, který hraje celý den počítačové hry, a to do té míry, že zanedbává školu i jiné povinnosti. Mnohdy se to navíc týká nejen dětí, ale i dospělých. Je však pravdou, že tento nešvar není ani zdaleka tak rozšířený, jak by se mohlo zdát.
Jistě, i na hrách se může stát člověk závislým. Ovšem tento proces je odlišný od závislosti například na nikotinu či drogách. V tom druhém případě jde o závislost chemickou, kdy tělo samo požaduje ony látky. V případě her jde pouze o psychologický efekt. To má hned několik výhod.
V první řadě není tak snadné mu podlehnout. I to je důvod, proč praktický každý kuřák či uživatel drog je závislý, kdežto u hráčů se jedná pouze o malé procento. Není se tedy potřeba bát, že se něco takového stane.
Dále je tu fakt, že ve hrách nejsou žádné chemikálie, které by poškozovaly tělo. Z tohoto hlediska je tedy pro člověka mnohem zdravější být závislý na nich, než například na kouření. Ani abstinenční příznaky pak nejsou ani zdaleka tak tvrdé.
Je tedy velmi nepravděpodobné, že se něco takového stane zrovna našemu dítěti. Pokud k tomu však již dojde, měli bychom si položit otázku, proč raději utíká do světa her namísto toho reálného. Má nějaké problémy či stres, které ho trápí? Rozhodně neprohloupíte, když si s ním o tom nejprve promluvíte, než začnete omezovat přístup k počítači. Možná totiž zjistíte, že je to pro vaše dítě prakticky jediná možnost, jak se s problémy, které má, vyrovnat. Pokud mu nabídneme pomoc a porozumění, situace se sama od sebe zlepší.